Franz Xaver Zimmermann a jeho „Záznamy o pamětihodných událostech, které se staly ve městě Odrách“[1]

 Dne 7.listopadu roku 2015 uplynulo 240 let od narození Franze Xavera Zimmermanna – oderského  mistra postřihačského cechu, policejního komisaře a starosty, který jako první sepsal v roce 1830 dějiny města a podle historika prof.Trampla[2] ukázal svým následníkům jakými cestami se mají ubírat, které mezery je nutno vyplnit a co nejasného je nutné ještě vysvětlit. Kdo byl  Franz Xaver Zimmermann, z jakého prostředí pocházel, jaké životní osudy prožíval a jak  probíhající události za svého života hodnotil ? Na tyto otázky se pokusíme najít odpověď v následujícím článku.

Odry ( dříve také Odra, Oder, Odir, Odrau ) – ve 2. polovině 19. století poddanské  městečko na jihu Rakouského Slezska se 300 až 360 domy a 2200 až 2650 obyvateli. Město s obdelníkovým náměstím s měšťanskými – šenkovními domy a se starodávnou radnicí, situovanou uprostřed náměstí, což bylo tehdy obvyklé jen u větších měst . Druhou zvláštností urbanistické dispozice  města bylo, že z každého rohu náměstí vycházela jen jedna ulice.Krásu starého města umocňoval honosný renesanční zámek s květinovou zahradou. Vně hradeb města se rozkláddalo  jeho  Horní (Obere Vorstadt) a Dolní (Niedere Vorstadt) předměstí a osady  Nové  Město (Neustadt)  a  Nové Sady (Neumarkt). Do roku 1787 mělo město magistrát – městký úřad, složený z placených 14-ti úředníků: jednoho  starosty, jednoho notáře, tři radní, jednoho městského německého rychtáře (tzv. soudcovského rychtáře), jednoho českého rychtáře, šest mužů (tzv. tvůrci – něm. Schöpfer) a jednoho soudního sluhu. V souvislosti s reformou magistrátů[1] v letech 1783 až 1785 byl oderský magistrát v roce 1787 nahrazen městským zastupitelským úřadem se čtyřmi členy: jedním městským zastupitelem a čtyřmi policejními komisaři. Běžný život ve městě, byli po osvícenských reformách Josefa II.,  určován převážně řemeslnickými cechy. Ty hájily práva a zájmy svých členů, dohlížely na jakost a cenu výrobků a plnily ve městě i úlohy zastupitelské, náboženské a společenské. Společenské poslání, se uplatňovalo zejména  při okázalých veřejných akcích kulturního či náboženského charakteru, jako byly pohřby, různé  slavnosti či poutě, čímž spoluvytvářely kulturní tvář města.

 

 

 

A  právě  zde,  v  Odrách oddával 1. června  roku 1767  ve  farním  kostele  sv. Bartoloměje  kaplan Carl Schwarz  mladičkou 18-ti letou Johannu, dceru  člena  oderského  soukenického cechu Jakuba Trietlera se 33-letým  postřihačským[2] tovaryšem Johannem Nepomukem Zimmermannem, synem fulneckého měšťana a postřihačského mistra Georga Zimmermanna. Z oddací matriky se dozvídáme, že za svědky jim nebyli příbuzní, ale soukeníci Heinrich Basler a Valentin Demel, oba z Oder. Pokud budeme  spekulovat, příčinou mohl být nesouhlas rodičů se sňatkem z důvodu rozdílných majetkových poměrů. Tuto domněnku podporuje i absence jejich svatební smlouvy v knize svatebních smluv[3] . Johann Zimmermann tím splnil jednu ze stanov cechu, aby se mohl stát mistrem  postřihačského cechu. Zbývalo mu složení mistrovské zkoušky, získání městského práva a nakonec složení určité částky peněz a stanoveného množství vosku do cechovní pokladnice,  včetně  pohoštění mistrů svého cechu. Jaké měl úlevy jako syn fulneckého postřihačského mistra, jsme se z archiválií nedozvěděli. Mladí manželé se usadili v Odrách v domě Johanna Demela na Horním předměstí č.31 (od roku 1805 ulice Obergasse 16 / čp.225).

V manželství  se  jim v letech 1767 až 1773  narodily tři děti:v  roce 1770  syn Josef, v  roce 1771 syn Bartoloměj  a  v  roce 1773  syn Ignác. Léta  soužití  v  domě  čp. 225 však skončily  úmrtím  synů  Josefa  a  Bartoloměje ještě v dětském věku a 16. listopadu  roku 1774 i jeho manželky 24-leté Johanny Zimmermann[4]. O pět dní později zde dokonce zemřela v 56-ti letech  matka Johanny Zimmermann – Anna Marie Treitler. Z úmrtní matriky jsme nezjistili příčinu jejich náhlého úmrtí, mohlo jít o infekční nákazu. Už 30. ledna roku 1775, kdy ještě nestihl oplakat smrt své ženy, uzavírá 41-letý postřihačský mistr Johann Nepomuk Zimmermann v oderském kostele sv. Bartoloměje druhé manželství s 19-ti letou Paulinou Martin, dcerou oderského měšťana a soukeníka Johanna Martina z náměstí čp.29/31. Proč to bylo tak rychle, nevíme. Pozoruhodné je, že opět nebyla uzavřena svatební smlouva. Bude to ale šťastné manželství, obdarované  10-ti dětmi. Jako první spatřil 8. listopadu roku

1775 na Horním předměstí č.31 (Obergasse 16 / čp.225 – dnes Dělnická ulice) světlo světa námi sledovaný Franz Xaver. V tomto roku také udeřil blesk do věžičky hřbitovní kaple sv. Rodiny, ale nezapálil ji, i když byla pokryta šindelem. Bude to dobré znamení pro jeho vstup do pozemského života ? V dalších letech se manželům Zimmermannovým, vždy s dvouroční pauzou,  narodilo  pět  dětí: Medar  (*1777),  Paulina  (*1779), Philip (*1781),  Johanna (*1783)  a  Johann (*1785).  Do  roku 1795  k  nim  přibyly  další  čtyři  děti: Alois  (*1788), Joseph  I. (*1792), po  jeho  úmrtí v roce  1794 – Joseph  II. (*1794) a nakonec dcera Anna (*1795). Kromě syna Medara se všichni narodili v novém  domově, v měšťanském domě čp.2/3[5] na oderském náměstí. Dům koupil  v roce 1777 od šenkovních měšťanů otec – Johann Nepomuk Zimmermann. ,Synové Franz Xaver a Johan Augustin zůstali v Odrách věrni soukenickému řemeslu a Philipp a Alois splnili přání své matky a zasvětili své životy kněžskému poslání. Philipp se stal farářem na Horní Bečvě a Alois, poté co se stal v roce 1812 knězem, působil jako kooperátor u Paulánů[6]  ve Vídni a 26. září roku 1816 odešel jako kněz na vyslanectví do Kodaně. Franz Xaver jako nejstarší syn  měl , až přijde jeho čas, převzít otcovou živnost. Zatím navštěvoval farní jednotřídní školu v Odrách a vyučil se řemeslu u svého otce. V 18. století byli oderští postřihači organizováni v opavském postřihačském  cechu. Roku 1792 žádali zemský úřad o povolení zřídit si vlastní cech.  Uváděli, že každý mistr při přijímání nebo propouštění učně nebo při kvartálních dnech  zamešká cestou do Opavy a zpět tři dny. Zemský úřad  22. září 1792 povolil oderským postřihovačům, aby si zřídili vlastní cechovní truhlu pod podmínkou, že převezmou od  opavského cechu třetinu dluhů ve výši 320 zlatých a zaplatí 22 zlatých zbývajících kvartálních peněz. To bylo splněno a 9. prosince byl zvolen Johann Nepomuk Zimmermann jako první a Josef Kutschera  jako druhý cechovní mistr. Cechovním komisařem byl jmenován vrchní úředník Johann  Kayl. První cechovní schůze se konala 26.prosince,  byli na ní přítomní:  cechovní  komisař, Matthias Zimmermann  a  Georg Treitler  z  Fulneku,  oderští  mistři Prokop Zimmermann, Johann Treitler a vdova Rozina Freisslerová a tři tehdy zaměstnaní tovaryši. „Na paměť se schůze zahájila hudbou, bubny a trubkami jako dík  Všeomohoucímu, že skončily nesnáze a namáhavé cesty do Opavy“. Učení zdárně ukončili Franz Xaver Zimmermann, syn Johanna Nepomuka Zimmermanna a Josef Zimmermann, syn Prokopa Zimmermanna, přijat do učení byl Franz, syn Prokopa Zimmermanna. A tím náš 17-ti letý Franz Xaver vstoupil do světa dospělých,  aby se stal mistrem, musel však splnit cechovní podmínky, tak jak to udělal v minulosti i jeho otec – oženit se a založit rodinu. Ke svatbě došlo  24. srpna roku 1800 v oderském kostele sv. Bartoloměje s o dva roky starší dcerou mlynáře Karla Herfortha z dřevěného mlýna[7] – Barbarou. Za svědky jim byli důchodní[8] Georg Stignitz a oderský měšťan Andreas Hausner. Předtím, 6. února roku 1800  snoubenci uzavřeli svatební smlouvu. Ta, ukazuje na dobré majetkové poměry otce – Johanna Nepomuka Zimmermanna i na zájmy obou rodičů při uzavírání sňatku snoubenců. Pro ženicha bylo zřejmě důležité i věno snoubenky, které mu mohlo usnadnit vyplacení sourozeneckých podílů. Začtěme se proto podrobněji do této svatební smlouvy:

 

„Ve  jménu nejsvatější trojice, Boha otce, syna a ducha svatého. Dnes uvedeného dne a roku byla uzavřena manželská – svatební smlouva mezi počestným Franzem Zimmermannem, za přítomnosti jeho rodičů jako ženicha z jedné strany a počestnou pannou Barborou Herforth, při zastupování a přítomnosti její rodičů na straně druhé. Po vzájemné dohodě v dotazech a žádostech, bylo v klidu domluveno a dohodnuto: 

1. 1.      Oba snoubernci si slíbili vzájemnou manželskou věrnost a lásku až do smrti jednoho z nich.
2. 2.      Rodiče  pána ženicha přislíbili, předat novomanželům pravovárečný měšťanský dům na náměstí čp.2/3,  včetně  dědictví  na „In Heide“ [9] vedle Karla Hilschera[10], dále velkou a malou zahradu vedle Josefa Hausnera,  se stodolou na kostelní louce v hodnotě 2700 zlatých – slovy dva tisíce sedm set zlatých, buď ještě za života, nebo až po smrti otce. Kupní cenu má Franz Zimmermann uhradit při převzetí domu. Určení výměnku si do doby předání domu ponechává Johann Zimmermann. Johann Zimmermann ponechá novomanželům i louku pod Pohořským kopcem ve staré kupní ceně.
3. 3.      Johann Zimmermann zaručuje a slibuje vyplatit  ženichovi hned po svatbě  300 zlatých –  slovy tři sta zlatých, jako věno v hotovosti.
4. 4.      Johann Zimmermann zaručuje a slibuje  mladým manželům platit, vedle bezplatné stravy, týdně dva zlaté za jejich  práci  a  služby a kdyby během této doby se ženich opět oženil nebo zemřel, pak má nevěsta právo na měsíční  příjem.  Kdyby se ale Franz Zimmermann, odloučil od stolu otce, potom Johann Zimmermann slibuje, vyplácet  jim týdně  dobrovolně 2 zlaté a třicet krejcarů  za stravu a práci.
5. 5.      Johann Zimmermann zaručuje a slibuje svému synovi, jako bývalému ženichu, postoupit soukenicko-postřihovačskou živnost s nářadím, přičemž její hodnota bude upřesněna až při předávání živnosti.
6. 6.      Ženich Franz Zimmermann, přijímá vše od svých rodičů s opravdovými díky a v případě své smrti  určuje vřele milovanou  pannu Barboru svou jedinou dědičkou.
7. 7.      Otec panny nevěsty Karl Herforth, zaručuje a slibuje, své dceři Barboře jako bývalé nevěstě, předat ihned po svatbě 500 zlatých – slovy pět set zlatých jako věno.
8. 8.      Rodiče nevěsty slibují mladým novomanželům jako věno volný pozemek na „In Heide“  vedle Antona Jaschke[11], do jejich vlastnictví. V případě nevyhnutelné smrti, budou-li chtít tento pozemek prodat, jsou povinni ho přenechat rybničnímu mlynáři Josefu Teltschikovi v ceně, jakou nabízí každý jiný kupec. Potom otec nevěsty slibuje své dceři přenechat tři krávy, kdykoliv o to požádá.
9. 9.      Nevěsta vše s opravdovým dětským vděkem přijímá a v případě svého úmrtí  určuje svého muže jediným dědicem.                                                                                                                 
10. 10.  Rodiče obou stran se zaručují a slibují s konečnou platnosti že tento právě učiněný krok je platný i v nechtěném případě jejich úmrtí, stejně jako pro vlastní děti novomanželů.

 

Tímto je předložená manželská – svatební smlouva uzavřena a jako pravý doklad bude oběma stranami, jakož i zde přítomnými svědky podepsána.

 Strana pana ženicha:                                                 Strana panny nevěsty:

 Franz Zimmermann, jako ženich                                Barbara Herforth, jako nevěsta

Johann Zimmermann, otec ženicha                           Karl Herforth, otec nevěsty

Ignaz Wladarsch, svědek                                             Joseph Teltschik, svědek

Simon Wladarsch, svědek                                            Heinrich Teltschik, svědek

Andrea Kuntschik, svědek                                           Paul Oth, svědek

                                                                                      Johann Hanisch, svědek

        Dne 6. února 1800.“

 Mistrovskou zkoušku vykonal Franz Xaver Zimmermann až v roce 1806 a plnohodnotným oderským měšťanem se stal v roce 1808, kdy převzal od svého otce šenkovní dům čp.2/3 na náměstí. Jako skoro všichni měšťané provozoval vedle svého řemesla také polní hospodářství a choval dobytek. Na výstavě hospodářských zvířat v Bílovci roku 1814 získal za své dvouleté tele prémii 30 zlatých vídeňské měny.

Obr.8 Odry 26.11.1792 výuční list Franze Xavera Zimmermanna	Obr.5 Fulnek 23.5.1767 výuční list Johanna Nepomuka Zimmermanna

 

V průběhu 9-ti let se novomanželům Zimmermannovým narodili tři děti: syn Johann Nepomuk Karel (*1801), syn Joseph (*1804) a dcera Anna Paulína (*1806). Bohužel, všichni zemřeli v dětském věku. Johan Nepomuk  ihned po narození, Joseph v 7. roku života a Anna Paulína ve 3 letech. Z průzkumu  v rodných matrikách  vyplývá, že později už nikdy žádné děti neměli. Příčinu tohoto neutěšeného a v dané době i nežádoucího stavu  se nám nepodařilo zjistit.

Ke konci roku 1805, kdy se schylovalo k bitvě u Slavkova s císařem Napoleonem, Odrami procházelo  ruské vojsko a město bylo  při ubytování vojáků značně přeplněno. Také rodinný dům čp.3 na náměstí musel Johann Nepomuk Zimmermann uvolnit  pro vysoké ruské důstojníky a zajišťovat jim i stravu. Po prohrané bitvě se Rusové opět vraceli zpět v rozptýlených pochodových útvarech. Ranění a nemocní byli umístění v přeplněném zámku i v domech. Denně bylo pohřbíváno v hromadných hrobech na oderském hřbitově i  u  tzv. „roviny“ vedle mlýnského náhonu nad Rybničním mlýnem  9 až 10 vojáků, někdy dokonce až 40 vojáků za den. Rozšířila se epidemie, která způsobila až do konce února roku 1806 umírání civilního obyvatelstva. Každý den zde bylo 4 až 5 pohřbů. Onemocněla i manželka Johanna Nepomuka – matka Franze Xavera, Paulina Zimmermann a po 8-mi dnech 15. ledna 1806 zaopatřena svátostmi zemřela v rodinném domě na infekci tyfu.

V 61 letech, 26. května roku 1806, se vdovec Johann Nepomuk Zimmermann  oženil v oderském kostele sv. Bartoloměje po třetí se 25-ti letou Rosinou, dcerou domkaře Antona Kuntschika. Měli  spolu ještě čtyři děti, syny Petera (*1809), Josepha (*1811), Isidora (*1815) a dceru Theodoru (*1813), přičemž k nejmladšímu synovi a jediné dceři byl osud příznivý, zemřeli v požehnaném věku.

 

Když 20. září roku 1812 sloužil čerstvý páter Alois Zimmermann v  kostele sv. Bartoloměje svou primici[12], sledoval jeho otec s dojetím  siluetu svého syna v prebystáři oderského kostela a litoval, že tento slavnostní okamžik s nimi  nemohla prožít  i jeho zemřelá bývalá žena Paulína, matka Aloise. Produktivní a dělný život mnohonásobného otce Johanna Nepomuka Zimmermanna se uzavřel v 73 letech – 22. ledna roku 1817. Na jeho poslední cestě na oderský městský hřbitov ho 24. ledna  doprovovázel se svolením oderského děkana v nevlídném zimním počasí jeho syn z druhého manželství, kněz P. Philip Zimmermann[13]. Vdova Rosina, třetí žena Johanna Nepomuka  žila po smrti manžela ještě dva roky v domě čp. 236 na ulici Bahnhofstrasse (dnes Třída 1.Máje). Zemřela ve 40-ti letech, 12. dubna roku 1819, na souchotiny.

Franz Xaver Zimmermann se u svých spoluobčanů těšil všeobecné vážnosti. Při hlavních střelbách[14]byl 3. září roku 1815 vyhlášen 1. privilegovaným králem střelců. V letech 1813 až 1821 byl zvolen prvním policejním komisařem a v letech 1821 až 1828  zastupitelem města. Jeho život po dobu služby městu  se odbýval převážně v prostoru oderského náměstí mezi městskou kanceláři, sálem a dalšími místnostmi radnice a rodinným měšťanským domem. Mnoho času také trávil  v prostorách  radnice s váhou a  hasičskými stříkačkami, či kontrolou strážní místnosti. A když byl  24. srpna roku 1824 v Odrách na dovolené bratr P. Alois Zimmermann, první c.k. rakouský velvyslanecký kněz z dánského Koppenhagemu,

procházeli spolu náměstím a diskutovali přitom  o významu zde umístěných památných soch  a  křížů. O barokní plastice sv. Floriána[15] (3) s knížecím znakem  Werdenberků a Lichnovských  z  28. srpna 1751, ochraňující město před požáry, o  plastice Nanebevzetí Panny Marie (2) – Immaculaty z roku 1785, postavené na místě prastaré sochy vyřezané ze dřeva uprostřed čtyř líp  na východní straně náměstí[16], o kamenném modlitebním kříži[17]  (7), postaveném  18. října roku 1812  v horní části náměstí. Připomněli si také starý dřevěný modlitební kříž[18] (6), postavený jezuitskými misionáři Franz Xaveriusem a Ignatiusem na náměstí u měšťanského domu soukenického mistra Johanna Haussnera, čp.14, který byl pro svou chatrnost  v roce 1821 odstraněn. A rovněž se zasmáli třem, mezi lidem kolujícím zdařilým přirovnáním o podivuhodnostech města Oder, že:

1. Socha Nanebevzetí Panny Marie (2) stojí na kamenném pranýři (viz. poznámka č. 22),

2. Dřevěná vodovodní síť stála na šibenici (při stavbě starého vodovodního potrubí se v minulosti použilo dřevo z oderské šibenice)                         

3. Voda teče napříč (trasa mlýnského náhonu u bývalého statku na Potoční ulici vede přes Stodolní potok).

16. listopadu roku 1827 učinil Franz Xaver Zimmermann, jako zastupitel města, poslední pokus pro splnění svého záměru – získat zpět pro město magistrát a hrdelní soudní pravomoc. Svolal proto potají k poradě všechny měšťany, aby se dohodli jak shromáždit potřebné finanční prostředky. Zjistili, že společnými silami by mohli založit postačující fond o výši 7118 zl., přičemž ve prospěch fondu by musely být staženy i příjmy městského zastupitele a tří policejních komisařů. O shromáždění se však dozvěděl vrchní úředník panství a Franz X. Zimmermanovi vytýkal jeho svévolné chování, přikázal mu, aby zabránil tajnému hlasování a zakázal sbírání peněz na udržování vlastního a na vrchnosti nezávislého magistrátu. Jako zdůvodnění uvedl, že město nemá právo stahovat příjmy zastupitele a policejních komisařů, protože úřad městského zastupitele byl zřízen vrchností, která má také dohled nad městskou správou. Tím byla záležitost s konečnou platností vyřízena a proto 13. srpna roku 1828 Franz X. Zimmerman složil svůj úřad městského zastupitele, společně se svými policejními komisaři. Novým městským zastupitelem byl zvolen  Michael Gerlich se třemi policejními řediteli Johannem Abendrothem, Jiřím Malcherem a Bartelem Zimmermannem. Za svého dalšího života Franz X. Zimmermann s uspokojením sledoval modernizaci svého města. V 1. polovině 19. století proběhlo zastavování podloubí u starobylých měšťanských domů, v roce 1832 bylo rozhodnuto o rekonstrukci staré radnice na náměstí, v roce 1833 byla zbořena zídka a brána do zámecké zahrady z náměstí. V letech 1834 a 1836 byly zrušeny obě městské brány. Nezdařený pokus získat pro město magistrát, nasměroval pracovitého Franze Xavera Zimmermana na sepsání svých „Notata“, neboli „Záznamů o pamětihodných událostech, které se staly ve městě Odrách“ – rukopis o 106-ti stranách pořídil v čistopise v roce 1830.  Všechny významné události pro Odry, které mu byly známé, sepsal v  chronologickém pořadí a doplnil   je svými vlastními i rodinnými zážitky. Tam, kde se mu naskytla příležitost, použil listiny i jiné písemnosti, které se nacházely v městském archivu, ve skříních šenkovních měšťanů a v cechovních truhlicích. Čerpal také z rukopisu pastora Petra Bluma a z kroniky, dopisů i ústních sdělení fulneckého obchodníka Felixe Jaschkeho. O 9 let později ho i jeho milovanou ženu však  dostihl  v rodinném domě na náměstí č.p.3 neúprosný čas. Barbara Zimmermann zemřela 16. srpna 1838 ve věku 66-ti let a Franz Xaver Zimmermann o rok později – 4. října 1839 v 64 letech. Dne 6. října ho na poslední cestě na oderský městský hřbitov doprovázel farář Franz Ludwig[19] za účasti značného počtu oderských obyvatel. Svým nástupcům – budoucím autorům kronik města Oder a historikům zanechal hodnotný písemný doklad ze života společnosti ve své době i historické záznamy z dnes již neexistujících dokumentů. A ještě něco přetrvalo v Odrách do dnešních dnů – starobylý rod Zimmermannů po mužské linii[20].

 

Článek ke 240. výročí narození F.X.Zimmermanna připravili členové HVS Odry:

 

text:   Karel Gold a  Pavel Kašpar st.

Fotografiemi doplnili:  Pavel Kašpar st.  a  Emil Mateiciuc

 

Použité prameny:  

Franz X.Zimmermann: Notata der Geschichte über merkwürdige geschehene und gewesene Sachen bey der Stadt Odrau. Odrau 1830.

Anton Rolleder: Geschichte der Stadt und des Gerichtbezirkes Odrau. Steyr 1903.

Richard Trampler: Notizen Blatt der Historisch Statistisch 1869, Nr.9 – Franz X.Zimmermann.

Jiřina Štouračová: Reformní zásahy Marie Terezie a Josefa II. do městské správy na Moravě. Sborník prací filozofické fakulty brněnské university, C 50, 2003.

Karin Pátrová, Kamil Voděra: Řemeslnické cechy v Brandýse n. Labem. Oblastní muzeum Praha – východ, 2010.

Cech soukeníků Odry, č. pomůcky 1113, Soka Nový Jičín.

Cech postřihačů Odry, č. pomůcky 1096, Soka Nový Jičín.

Cech tkalců Odry, č. pomůcky 1118, Soka Nový Jičín.

Heimatbrief der Stadt Odrau und Umgebung, č.27 / str.9, 1954.

Heimatbrief der Stadt Odrau und Umgebung, č.213-218 / str.35, 1984.

Zdenek Orlita: Osudy nepatrných – ztracený svět ševce Ignáce Josefa Plebana. Vlastivědné listy č.76, příloha Oderského zpravodaje srpen / 2012.

Richard Trampel, cs.wikipedia.org/wiki.

Irena Korbelářová: Města opavského knížectví v době rozdělení Slezska. Časopis Slezského zemského muzea, serie B, 42 / 1993.

ZAO. Sbírka matrik, inv.č. 1064, sign. ODI 14. Matrika narozených Odry.

ZAO. Sbírka matrik, inv.č. 1061, sign. ODI 11. Matrika narozených Odry.

ZAO. Sbírka matrik, inv.č. 1055, sign. ODI 5. Matrika narozených Odry.

ZAO.Sbírka matrik, inv.č. 1056, sign. ODI 6. Matrika narozených Odry.

ZAO.Sbírka matrik, inv.č. 1058, sign. ODI 8. Matrika oddaných Odry.

ZAO.Sbírka matrik, inv.č. 1059, sign. ODI 9. Matrika oddaných Odry.

ZAO.Sbírka matrik, inv.č. 1062, sign. ODI 12. Matrika oddaných Odry.

ZAO. Sbírka matrik, inv.č. 1066 sign. ODI 16. Matrika zemřelých Odry.

ZAO. Sbírka matrik, inv.č. 1063 sign. ODI 13. Matrika zemřelých Odry.

ZAO. Sbírka matrik, inv.č. 1060, sign. ODI 10. Matrika zemřelých Odry.

ZAO. Sbírka matrik, inv.č. 1103, sign. ODIV 9. Matrika zemřelých Fulnek.

Soka Nový Jičín,  inv.č.47, sign. A24-25. Kniha svatebních smluv (1782 – 1804 ).

 

Poznámka: obrázky bez uvedeného zdroje, jsou z archívu Muzejního spolku Rolleder, v.o.s..

 

 

Popisky k obrázkům:

Obr.1 Veduta města Oder s popisem jednotlivých domů z úvodního listu Zimmermannovy kroniky. Tato veduta byla používána i na výučních listech oderských soukeníků. Rukopis Zimmermannovy kroniky

Obr.2 Odry – náměstí s renesační radnici před rokem 1863 z východní strany. Blíže k radnici stojí socha Nanebevzetí Panny Marie, blíže k plotu zámecké zahrady je socha sv. Floriána. Na levé straně od radnice jsou domy čp.21 a čp.22 – hotel „Zu Hirschen“ (dnes hotel „Max“), ještě s podloubím. V pravém horním rohu náměstí je viditelná vrchní část modlitebního kříže. Foto Franz Heitel

Obr.3 Odry – obraz náměstí s renesační radnici ze západní strany. V pozadí zámek se zahradou, nalevo zájezdní hostinec čp.55 a měšťanský dům čp.54 (dnes obchod „Panorama“), ještě s podloubím. Před radnicí pivovarský domek se starou kašnou. Akvarel od opavského stavitele Franze Biely z roku 1814. Slezské muzeum Opava

Obr.4 Odry 1836 – výřez z mapy císařského otisku stabilního katastru s umístěním sakrálních památek na náměstí: 1-radnice, 2-socha Nanebevzetí Panny Marie, 3-socha sv. Floriana, 4-stará kašna, 5- pranýř, používaný do roku 1785, 6-starý dřevěný motlitební kříž tzv. „Křížový Haussner“, 7-nový kamenný kříž, zničený na sklonku 2. světové války, ▼- poloha domu rodiny Zimmermann čp.2/3 na náměstí a rodného domu F.X.Zimmermanna  na Dělnické ulici 16 (dříve Obergasse) / čp.225. www.archivní mapy.cz

Obr.5 Výuční list Johanna Nepomuka Zimmermanna z 23. května roku 1767 ve Fulneku. Soka Nový Jičín

Obr.6 Odry, Dělnická ulice 16 / čp.225. Rodný dům F. X. Zimmermanna je  třetí shora na levé straně ulice

Obr.7 Odry – náměstí, výřez fotografie neznámého autora z roku 1900. Rohový dům čp.2/3 obývalo od roku 1777 do roku 1900 několik generací  rodiny Zimmermann. Za povšimnutí stojí vozík tažený psem  vedle sochy  Nanebevzetí Panny Marie

Obr.8 Výuční list Franze Xavera Zimmermanna ze 26. listopadu roku 1792 v Odrách. V pravém dolním rohu jsou podepsáni Johann (Nepomuk) Zimmermann – otec Franze Xavera jako postřihačský cechmistr a Johann Treitler jako soukenický cechmistr. Soka Nový Jičín

Obr.9 Příklad cechovní truhly-pokladny  z roku 1826. Po dobu cechovní schůze byla vždy pokladna otevřena. Pátrová, Voděra: Řemeslnické cechy, Praha 2010

Obr.10 Výřez z indikační skici k mapě stabilního katastru (1836) na hhranici oderského a vraženského katastru. Darované pozemky Johanem Nepomukem Zimmermannem (a) a Karlem Herforthem (w) ve svatební smlouvě. www.archivnimapy.cz

Obr.11 Socha sv. Floriána (3) u vstupní brány do zámecké zahrady. Fotografie Otty Wladara kolem roku 1900

 

Obr.12 Socha Nanebevzetí Panny Marie (2) na východní straně náměstí, pohled od zámecké zahrady. Fotografie Antona Bergera kolem roku 1900

Obr.13 Kamenný modlitební kříž (7) v horní části náměstí, pohled ze zámecké zahrady. Výřez fotografie Franze Heitla kolem roku 1860