Vzpomínka na Ing. Eduarda Gerlicha – profesora Švýcarské federální polytechnické vysoké     školy1 v Curychu v letech 1882 – 1903

 

Dne 14.října 2014 uplynulo 110 let od úmrtí oderského rodáka prof.Ing.Eduarda Gerlicha, který zemřel, náhle v 10 hodin večer, ve své vile v Curychu na ulici Zeltweg čp.74. O jeho úspěšné činnosti – významného projektanta a stavitele horských železničních tratí, mostů a tunelů se můžeme dozvědět z dobového2 a současného tisku3 i z webových stránek university ETH (Eidgenössische Technische Hochschule) Curych. Jeho 20-ti leté působení na postu vysokoškolského profesora prestižní vysoké školy i jeho soukromý život v Curychu, jsou však pro většinu veřejnosti neznámé. V následujícím článku se proto pokusme přiblížit dostupné události v tomto období jeho života.

Nejdříve si krátce připomeňme životní cestu Eduarda Gerlicha z jeho rodného města Odry v Rakouském Slezsku až do švýcarského velkoměsta Curychu. Nad ránem 3. února roku 1836 se Michaelu Gerlichovi, obchodníkovi se specialitami a jeho manželce Terezií (rozené Műller), narodil v domě čp. 26 na Hranické ulici, syn Eduard.

Odry, rodný dům Eduarda Gerlicha na Hranické ulici čp.26. Archiv Muzejního spolku Rolleder

Prof. Ing. Eduard Gerlich, portrét z roku 1882. ETH - Bibliothek Curych

Eduard Gerlich navštěvoval obecnou školu v Odrách, střední školu v Lipníku, v letech 1848 až 1852 reálné gymnázium v Opavě a poté Technickou universitu ve Vídni, kde v letech 1853 až 1857 studoval stavební a strojní inženýrství.

V roce 1858 nastupuje do Siglové strojírenské továrny ve Vídni, v roce 1859 pracuje ve stavební firmě Východní dráhy a v letech 1859 až 1862 je zaměstnán u Jižní dráhy v Chorvatsku. V letech 1862 až 1865 byl inženýrem na stavbě dráhy Hof – Aš – Cheb a v letech 1866 až 1868 působil jako asistent a docent na katedře železničního stavitelství na Technické universitě ve Vídni, přičemž se současně podílel i na stavbě železniční trati Arad – Szegedin, železnice  v

Alfőldu v Uhrách a dráhy Ried – Braunau v Horním Rakousku. Protože ho pedagogická činnost plně neuspokojovala, opustil školu a nastoupil do funkce inženýra u Severozápadní dráhy na trati Ostroměř – Jičín – Vrchlabí – Poříčí. V roce 1869 se stal inspektorem v ústřední kanceláři pro stavbu tunelů ve Vídni a roku 1871 postoupil do funkce vrchního inspektora. V letech 1869 až 1875 byl šéfem stavby tunelů a zástupcem stavebního ředitele Wilhelma Hellwaga. Po desetiletém úspěšném působení u rakouské Severozápadní dráhy přešel roku 1876 společně s Hellwagem na obtížnou, ale významnou stavbu vysokohorské Gotthardské železnice, spojující sever s jihem Švýcarska. Byl náměstkem vrchního inženýra Helwaga a do roku 1878 i vedoucím konstrukční kanceláře. Od konce května 1877 do srpna 1879 mu bylo svěřeno nejvyšší technické vedení stavby. Do tohoto období spadá realizace stavby nejdůležitější etapy Gotthardské železnice – konečné určení trasy, vypracování a předložení projektu ke schválení, včetně řízení stavby u severního a jižního výjezdu ke Gotthardskému tunelu. Až do ukončení stavby roku 1882 pracoval Gerlich jako zástupce nového vrchního inženýra Bridela a po uvedení Gotthardské železniční tratě do provozu, jako její hlavní inspektor. Je potřebné uvést, že v letech 1870 až 1872 Ing. Eduard Gerlich spolu s Ing.Helwagem zpracovali i projekt železničního mostu severozápadní dráhy ve Vídni4 a později v letech 1972 až 1874 i projekt patrového železničního mostu přes Labe v Ústí nad Labem. Spodní část mostu sloužila pro chodce, povozy a automobily a horní část pro železniční provoz.

Stavba Gotthardského tunelu, Göschenen 1881. Dělníci při výjezdu z tunelu. Gotthardbahn-Archiv

 Stavba Gotthardské železnice byla ve své době úctyhodným technickým dílem a získané konstrukční a technologické zkušenosti byly návodem pro zpracování metodik a norem pro realizaci dalších podobných staveb. Ing. Eduard Gerlich byl při zpracování těchto podkladů jejich ideovým tvůrcem a řešitelem. Nesl obrovskou spoluzodpovědnost za technické řešení a realizaci stavby5, což se v pozdější době projevilo jeho zdravotními problémy. Je však nesporné, že svým dílem přispěl k provozu Gotthardské železnice a podpořil tak hospodářský rozvoj Švýcarska na konci 19.století.

V roce 1881 zemřel Karel Culmann – profesor stavebního inženýrství na ETH Curych. Po úspěchu v železničním stavitelství v Rakousko-Uhersku a ve Švýcarsku, byl Ing. Gerlich hlavním kandidátem na toto místo a byl také v srpnu roku 1882 jmenován Švýcarskou spolkovou radou, profesorem ETH pro obor „Silniční a železniční stavby“. Stal se na ETH po dobu dlouhých 20 let hlavním představitelem výuky tohoto nového oboru. Až do odchodu prof. Gerlicha v roce 1903 do důchodu

Curych 1865. Budova polytechnické vysoké školy ETH (Eidgenössische Technische Hochschule). Alt-Zürich.ch

Curych 1910. Areál ETH s budovami fyzikální (nalevo nahoře - 1890) a chemické (nalevo dole - 1866) laboratoře.Budova školy "Polytechnikum" je napravo nahoře. ETH-Bibliothek Curych

nebyla změněna organizace výuky dopravního inženýrství. Bylo to způsobeno nejen kvalitní výukou prof.Gerlicha, která spolu spojovala teorii s jeho praktickými zkušenostmi i monopolem železnice, která pozitivně

ovlivňovala hospodářský rozvoj země. V letech 1903 až 1921 se vedení oboru ujímá bývalý absolvent ETH z roku 1861 prof. Dr. h.c. Friedrich Hennings a v letech 1921 až 1928 prof. Charles Andreae. Ten se ve výuce již více věnuje stavbě silničních tunelů, protože se ukazuje nový trend dopravního vývoje – používání automobilu jako dopravního prostředku budoucnosti.

Vývoj výuky dopravního inženýrství na ETH Curych. Druhá etapa představuje zavedení oboru "Silničního a železničního stavitelství" v letech 1882/1883 až 1928. ETH-Bibliothek Curych

Mimo pedagogickou činnost se profesor Gerlich podílel i na zpracování četných zpráv a studií6 a aktivně pracoval v Ústředním výboru Švýcarských inženýrů a architektů (SIA), kde vykonával funkci vicepresidenta. Byl také čestným členem Společnosti bývalé polytechniky Curych (GEP7) a spolupracoval na řešení dopravních problémů města Curychu8.

V roce 1897 při příležitosti oslav 42. výročí založení ETH Curych bylo vzpomenuto i 40. leté působení významného botanika na této škole – prof. Dr. Cramera. Při této příležitosti byl vydán jubilejní dokument s podpisy profesorského sboru školy, včetně podpisu prof. Eduarda Gerlicha.

Na přelomu 19. a 20. století dochází z důvodu značného uplatnění technických věd ve společnosti k vyššímu sebeuvědomování vysokoškolky vzdělaných techniků i jejich vzdělávacích institucí. Začíná se diskutovat oprávněnost jejich požadavku udělovat akademické doktorské tituly9 i na technických vysokých školách. Do této diskuse vstupuje z pověření Ústředního výboru švýcarských inženýrů a architektů v Bernu roku 1900 i prof. Ing.Eduard Gerlich. Přednesl zde referát, jenž ukazuje na jeho celospolečenské vnímání doktorských titulů a současně nám tento projev dokresluje i jeho osobnost. Začtěme se proto do hlavních pasáží jeho referátu:

 “ Otázka doktorátu není jen otázkou titulu. Znamená mnohem více než se podle různých vyjádření v denním tisku, zdá. Stala se otevřeným sporem mezi humanismem a realismem, vyvolaným velkými úspěchy techniky na konci 19. století. Technické školy, původně věnované jen řemeslu, se vyvinuly až k vysokým školám , tím že se přizpůsobily potřebám doby. Její absolventi požadují podíl na vedení akademicky vzdělaných stavů. Odmítavý postoj, se kterým se technici ještě dnes často setkávají, má obvykle původ v akademiky málo respektovaném předcházejícím reálném středoškolském vzdělání. V tom však nemají pravdu. Je možné, že technici v různých ohledech za humanisticky vzdělanými právníky a.j., zaostávají. Ale i oni mají své slabé stránky, které sami nemohou přehlédnout. Především, ale nesmíme zapomenout, že současný stav musíme posuzovat podle přínosu, který se projevuje v pokroku pro blaho lidstva, hospodářského rozvoje a kultury vůbec. Vezmeme-li v úvahu jenom vliv moderní dopravy ve společnosti, nemůže být pochyb, že technici mají právo ve společnosti mít stejné postavení jako humanitní stavy. Nemůžeme také opomenout postavení technika, které zaujímá v sociální otázce. Je svým postavením povolaným prostředníkem mezi kapitálem a prací.

Prof. Ing.Eduard Gerlich, portrét z roku 1900. ETH - Bibliothek Curych

Reformu středních škol nelze po delší dobu očekávat, naproti tomu vývoj technických vysokých škol odpovídá a musí odpovídat potřebám doby. Máme čekat, než se rozhodne, jestli humanitní nebo jiný způsob vzdělávání odpovídá současným poměrům, přičemž naše výkony i ve vědeckém posouzení za univerzitními studenty v žádném způsobu nezaostávají. Máme zůstat druhořadými občany ? Zde je přece hodně libovůle. Muži vzešlí z vysokých technických škol svými výkony dokázali, že humanistická vzdělávací metoda není jediná, která vede k vědecké zralosti.

Proč pro naše uznání požadujeme právě doktorský titul ? Protože je společenský vžitý, všemi vrstvami lidí vážený a ctěný a protože jeho udělením se uznává vědecká rovnoprávnost.

Vymoženosti v sousedních státech nás nutí v zájmu našeho dorostu, od našich snah neoupouštět.. Ve Francii má inženýr již dávno důstojné postavení, v Německu bylo promoční právo uděleno všem vysokým technickým školám, v Rakousku se pracuje na ochraně zákona státní zkoušky inženýrského titulu a na reformování diplomové zkoušky, aby mohl být získán doktorský titul.

Mají se naši stududenti neustále spoléhat na blahovůli univerzit, když potřebuji titul pro svůj postup, nebo se raději obracet na vysoké školy v zahraničí ? Proč švýcarská konfederace vynaložila pro své technické vysoké školy, které dnes patří k nejlépe vybaveným v Evropě, tak vysoké částky, když jim neudělením promočního práva nezaručí postavení, které jim náleží ?“

V soukromí prožíval profesor Gerlich spokojený rodinný život s manželkou Amálií, rozenou Mikovou, dcerou lékaře z Uničova, se kterou se oženil 12.prosince 1872 ve Vídni. Seznámili se při působení Eduarda Gerlicha ve vídeňské Ústřední kanceláři pro stavbu tunelů, kdy Amálie Miková pracovala ve Vídni jako zpěvačka ve Dvorním divadle. Ve Vídni se jim také narodila roku 1874 jediná dcera Marie.

Curych 1900. Lanová dráha "Polybahn" z ETH (Polytechnikum) do Limmatqualu. Úsek tratě vedený po mostní konstrukci v ulici Curychu. Hlavní parametry lanové dráhy: délka dráhy 176m, převýšení 41m, stoupání 23%,rozchod 955mm, rychlost jízdy 2,5m/sec. ETH-Bibliothek Curych

Bydlení Gerlichovy rodiny v centru Curychu v privátní vile na hlavní ulici Zeltweg 74, jim zajišťovalo dostupnost důležitých kontaktních míst potřebných pro běžný život. A vzdálenost 1,7 až 2 km od ETH – Polytechnikum umožňovala prof. Gerlichovi zvládnout rozvinutá curyšská městská doprava.

Dovolenou trávil Eduard Gerlich každoročně s rodinou v Odrách u svého staršího bratra starosty Oder – Juliuse Gerlicha. Byl také velkým mecenášem a přispíval pravidelně peněžitými i hmotnými dary na sociální výdaje rodného města.

Profesor Ing. Eduard Gerlich zemřel náhle 14.října roku 1904 na srdeční zástavu. V Curychu byl pohřben se všemi poctami profesora ETH a vicepresidenta Švýcarských inženýrů a architektů, ale na svou dobu nezvyklým způsobem – žehem, v jednom z prvních krematorií v Evropě, na Ústředním hřbitově v Curychu – Sihlfeld. Prof.Gerlich výslovně požadoval tichý pohřeb jen s účastí rodiny a svých přátel. Rodina jeho poslednímu přání vyhověla. Jak tichý a skromný byl jeho život, takové bylo i jeho poslední rozloučení s jeho

Curych 2010. Nalevo (A) vila prof.Gerlicha v ulici Zeltweg 74, www.mapy.cz

 rodinou a přáteli v úterý 18. října roku 1904, odpoledne.

Jeho manželka Amalie Gerlich zemřela v Curychu o 10 let později, dne 18.ledna roku 1914 v domě čp.88 na ulici Neptunstrasse. Dcera Marie Gerlich zakončila svou životní pouť 2. června roku 1930 v domě čp.44 na ulici Treichlerstrasse. Zřejmě se tím uzavřely životní osudy celé Gerlichovy rodiny v Curychu10.

Curych 1904. Smuteční oznámení Spolku švýcarských inženýrů a architelktů o úmrtí svého viceprezidenta prof.Ing.Eduarda Gerlicha. SBZ-1904-000-044-17-b-0202

Použité prameny:

Rolleder Anton: Geschichte der Stadt und des Gerichtbezirkes Odrau. Steyer, 1903.

125 Jahre Verkehrswesen an der ETH Zürich. Institut für Verkehrsplanung und Transportsysteme

Ferrum nr.80, tunel Gothard.Nachrichten aus der Eisenbibliothek, Stiftung der Georg Fischer AG,

2008.

Schweizerische Bauzeitung Zeitschrif (sbz):

sbz -1882-000-016-23-gothard

sbz-1883-000-001-11-b-0069

sbz-1883-000-001-11-b-0070

sbz-1883-000-001-12-b-0078

sbz-1883-000-001-12-b-0079

sbz-1895-000-026-13-b-0085

sbz-1895-000-026-13-b-0086

sbz-1900-000-035-13-b-0141

sbz-1900-000-035-13-b-0142

sbz-1903-000-042-09-b-0107

sbz-1904-000-044-17-b-0200

sbz-1904-000-044-17-b-0201

sbz-1904-000-044-17-b-0202.

Matrika N

Matrika N 1843-1850 7988, UI7, Unicov 068, ZA Opava.

Matrika Z-I-Z 1874-1904 1078 Od I28, Odry 133, ZA Opava.

Matrika Z-I-Z 1874-1904 1078 Od I28, Odry 139, ZA Opava.

Evidence obyvatel Odry 2/3 70, Gerlich.

Evidence obyvatel Odry 2/3 71, Gerlich.

ETH Zurich University Archives.

Zurich Stadtplan, 1902 – 1910.

Zurich cemetery Sihlfeld, 1904.

Archives Gotthardbahn-Zurich

www. alt-Zürich.ch.

www.mapy.cz.

Článek připravili členové Historickovlastivědného spolku v Odrách:

text článku Pavel Kašpar st.,

fotografie a obrázky Pavel Kašpar st. a Emil Mateiciuc

překlady Karel Gold

korespondence Pavel Kašpar st. a Oskar Kubíček

 

Poznámka: Je politováníhodné, že přes uznání a ocenění prof.ing.Gerlicha nezůstala po něm v Curychu žádná viditelná stopa. Naskýtá se proto otázka: nemohl by být alespoň rodný dům tohoto evropského velikána v Odrách označen pamětní tabulkou ?

 

1 ETH Curych se řadí mezi 10 nejlepších universit na světě. V Evropě patří mezi 3 nejlepší univerzity. Škola byla založena v roce 1854 švýcarskou federální vládou jako národní centrum „excelence“ v oblasti vědy a techniky s posláním vzdělávat špičkové inženýry a vědce. ETH Curych vychovala nebo hostila celkem 21 nositelů nobelové ceny, přičemž nejznámějším absolventem je Wilhelm Conrad Roentgen a nejznámějším úřadujícím profesorem ( 1921) byl Albert Einstein, oba nositelé nobelovy ceny za fyziku. Dnes má škola 18 000 studentů ze 110 zemí.

2 Schweizerische Bauzeitung Zeitschrift (SBZ) – odborný časopis švýcarských inženýrů a architektů.

3 Poodří 3/2010, str.49-52.

4 V roce 1966 byla ve Vídni, ve 22. okresu (Donnaustadt – Aspern) pojmenována po Eduardovi Gerlichovi ulice „Gerlichgasse“.

5 Při ražení Gotthardského tunelu zahynulo cca 200 dělníků.

6 Nová studie pro „Simplon železnici“ (trať mezi Francii-Vallorbe a Itálií-Domodossola přes „Simplon tunel“ ve Švýcarsku), 1883. Zprovoznění tratě – 1.tunel (délka 19 803m), rok 1906, 2.tunel (délka 19 823m), rok 1922.

Zpráva k projektu železnice „Pilatus“, Hottingen 1886.

Zpráva k návrhu obnovy přechodů na horském úseku Gotthardské železnice, 1889.

7 ETH Curych zdůrazňovala historický název školy „Polytechnikum“ (viz. společnost GEP), což zdůrazňovalo polyvědní zaměření výuky školy při zachování její vysoké úrovně. Škola se zaměřovala na výuku a výzkum v oblastech: Přírodní vědy (matematika, fyzika, chemie, biologie), Architektura a stavební inženýrství, Inženýrské vědy ( strojírebství, mechanika, materiály) a později i na „další vědy“ (humanitní, sociální a politické vědy).

8Posouzení volby trati pro lanovou dráhu „Polybahn“ mezi ETH Curych („Polytechnikum“) a nábřežím curyšského jezera – třída Limmatqual, 1887.

Zpráva k projektu rekonstrukce nádraží Nordestbahn v Curychu, 1895.

Zprávy odborné skupiny 20 / 21 – Engineering a doprava (městská doprava a luxusní vagony), 1889.

9 V roce 1908 získala ETH Curych právo udělovat doktorské tituly. První absolvent zde promoval v roce 1909.

10 Místa posledního odpočinku členů Gerlichovy rodiny v Curychu zůstanou ndále neznámé i přes naši korespondenci s paní Tanjou Voser z Ústředního hřbitova Curych – Sihlfeld, s paní Monikou Bussmann z archivu ETH Curych a se současným viceprezidentem Spolku švýcarských inženýrů a architektů prof. Dr. Gehri, DrSc. Domníváme se však, že volba pohřbu profesora Gerlicha kremací, by mohla mít vysvětlení v jeho přání ukončit svou životní pouť ve svém rodném městě – v hrobce svého bratra starosty města Oder, Juliuse Gerlicha. Zajistit to mohla do roku 1914 jeho manželka Amalie Gerlich s Juliusem Gerlichem, nebo později do roku 1924 dcera prof.Gerlicha – Marie Gerlich s dcerou Juliuse Gerlicha – Albertine. Ověřit tuto hypotézu – otevřením hrobky, zůstane ještě na dnešní nebo až na příští generaci oderských historiků.

0.0000000000