Tiergartenhaus – ztracený oderský výletní hostinec

 

Byl teplý májový podvečer roku 1862. Ve valše u bývalého oderského Dvorského rybníka soukenický mistr Johann Roleder [1] se svými dvěma tovaryši a mistrem valchařem dokončovali poslední kus sukna. Z nedalekého hostince v panské oboře se šířil sténavý zvuk flašinetu, lákající kolemjdoucí k tanci i pobavení u kulečníku a karet, nebo alespoň k posezení u chladného piva z oderského panského pivovaru. Po celodenní namáhavé práci se i soukenický mistr se svými dvěma tovaryši vydali k vyhlášenému hostinci, známému v širém okolí pod jménem Tiergartenhaus, aby po svém příchodu zjistili, že dnes je a bude opravdu veselo. Dělníci z kamenolomu za mankovickou lávkou přes Odru, se stavili na skleničku pálenky. Nezůstali jen u jedné a při hře v karty se natolik rozohnili, že se začali hašteřit a rvát. U hostinského Johanna Hegera ale nenašli pochopení. Tento mohutný svalnatý chlapík si vyhrnul rukávy a za tichého souhlasu ostatních nezúčastněných hostů rváče jednoho po druhém prohodil verandou ven.

Takto, podle vzpomínek Aloisie Wesselsky [2], dcery nájemce hostince Johanna Hegera, [3] vypadalo nejedno pozdní odpoledne v hostinci Tiergartenhaus [4]stávajícím v oderské oboře (Tiergarten) [5].

Oderská obora se nacházela na místě dřívějších, současně opět obnovených rybníků. Přístup k hostinci byl po cestě, která před mankovickou lávkou odbočovala od cesty z Oder do Mankovic a tak jako dnes, vedla do Vražného. Pár desítek metrů za odbočkou stála vlevo na mlýnském náhonu valcha. Přibližně po dvou stech metrech se cesta stáčí doprava mezi dnešní Emauzský a Vraženský rybník. Na levé straně zatáčky se podle historických map nacházel hostinec zvaný Tiergartenhaus. Za další zatáčkou byla odbočka do Emauz, pak cesta lemovaná stromy – většinou duby, pokračovala po boční hrázi dnešního Vraženského rybníka, míjela dřevěný mlýn [6](„Holzmühle“) mlynáře Herfortha a mezi loukami směřovala do Vražného.

Podle vyprávění Viktorie Heger [7], šenkýřky hostince Tiergartenhaus a matky Aloisie Weselsky , byl hostinec vyhledávaným místem oderských soukeníků. Oblíbili si jej staří i mladí příslušníci soukenického cechu. O bujarosti jejich setkávání a fanfarónství se vyprávělo ještě po letech. Při hře v karty hráli o bankovky připlácnuté na čelech a uzené si nechávali připravovat na másle… . Obora s hostincem byly také často cílem školních výletů a příhodným místem k pořádání různých veřejných slavností a veřejných cvičení četných spolků. Rozvoj tovární výroby koncem 19. století měl za následek postupný zánik domáckého provozování soukenického řemesla [8]. Úbytek soukeníků, tkalců a postřihovačů se projevil také ztrátou hostů pro Tiergartenhaus . Tržby klesly a na potřebné opravy budovy se nedostávalo. Hostinec chátral a někdy okolo roku 1900 byl zbořen. Konec „krásných časů“ 19. století byl tak také koncem oblíbeného hostince. Podle svědectví dřívějších pamětníků nebyly již kolem roku 1910 patrné žádné stopy, které by budovu hostince připomínaly.

Přestože hostinec Tiergartenhaus zanikl v době z níž se zachovaly fotografie mnoha oderských domů, jeho fotografie známa není. Schází také autentický popis. Pokusme se proto s využitím archivních pramenů nastínit historii a domnělý vzhled hostince.

První dochovaná zmínka o hospodě – šenku v oderské oboře je v rozhodnutí Vrchního úřadu ve Vratislavi (Breslau) ze dne 22.11.1722, kde se uvádí, že Franz Leopold svobodný pán von Lichnowsky, neplní nařízení podle deklarace ze dne 17.2.1722 a nechal přeměnit hájovnu, stojící v Tiergartenu na hospodu (šenk) [9]. Další zmínkou je stížnost oderských měšťanů z roku 1727 na čepování piva vrchnosti v hospodě, stojící na území s výčepním právem města. Následně hrabě hospodu prodal za 500 zlatých Mathesu Schindlerovi pod podmínkou, že bude čepovat jeho pivo a pálenku, přičemž dovoz bude mít zajištěn bezplatný, sedláky z oderského předměstí. Mathes Schindler roku 1767 přenechal hospodu Johannu Mälzerovi. Někdy v dalších letech se hospoda vrátila do rukou vrchnosti [10].

Přestavba hospody na hostinec poskytující ubytování, mohla proběhnout v 1. polovině 19. století. V roce 1858 měl hostinec pronajatý od vrchnosti Johann Heger, korporal (kaprál) císařko-královského polního četnictva ve výslužbě. Ano ten, jehož dcera Aloisie nám svými vzpomínkami uvedla naše hledání ztraceného času. Zkušenosti nabyté službou u c.k.k. polního četnictva [11], zřejmě s přehledem uplatňoval při zvládání rvaček opilých a rozjařených hostů. Johann Heger zemřel 10. října roku 1876 ve výčepu hostince na mozkovou mrtvici. Vdova Viktorie Heger  následně Tiegartenhaus opustila a pracovala jako šenkýřka až do roku 1887 v panském pivovaru v Odrách na Zámecké ulici (Schlösberggasse). Novým nájemcem hostince se stal Ignatz Bruhsmann [12], korporal c.k.k. řádového pěšího pluku v záloze. Když 20. prosince roku 1890 ve svých 37 letech zemřel na zástavu srdce, převzala hostinec vdova Karoline Bruhsmann [13]. Bylo to v období výstavby železniční tratě Suchdol n. O. – Budišov n. B.. Hostinec v té době sloužil i jako ubytovna pro budovatele této železniční trati. Podle údajů ze sčítacích operátů z roku 1890, bylo v hostinci ubytováno 13 mužů. Dva z nich byli Italové, Angelo Riva a Paul Natale, trvale hlášeni v obci Belluno v italských Dolomitech, zřejmě specialisté na stavby železnic v horských terénech. Karoline Bruhsmann provozovala hostinec až do jeho zániku někdy kolem roku 1900.

Jak jsme již uvedli, obraz budovy hostince se pravděpodobně nezachoval. Vzhled a dispoziční řešení hostince Tiergartenhaus, proto můžeme odvozovat jen z dochovaných nákresů. Nalezeny byly tři výkresy. Dva jsou s podpisem Langer a jeden vypracoval oderský stavitel Franz Juchelka [14].

Langrův návrh_ I přestavby hostince "Tiergartenhaus"

Nápis "Tiergartenhaus" na rubu Langrova návrhu

Langrovy nákresy představují dvě varianty návrhu na přestavbu hostince. Pocházejí pravděpodobně z poloviny 19. století. Výkresy jsou kótovány ve vídeňských sázích (Wiener Klastern) [15]. Oba návrhy shodně začleňují do rekonstruované stavby klenuté sklepení, které mohlo být součástí původní hájenky. Také dispoziční řešení navrhované stavby je v obou návrzích podobné. Více než třetinu plochy přízemí zaujímá místnost s kulečníkem. V přízemí je také zakreslena kuchyně, hostinský a obytný pokoj. Z přízemí pak vede příkré schodiště do patra, které ze dvou třetin zabírá taneční sál a ve zbývající třetině jsou dva pokoje. Na variantních nákresech vidíme osově souměrná hlavní průčelí. Ze střední části vystupuje rizalit, který kryje vstup do hostince. Zda byla budova orientovaná hlavním průčelím k Herforthovu mlýnu, nebo k přístupové cestě od Oder, se lze jen dohadovat. Podle dodatečných poznámek „gallerie“ u rizalitu a u levé strany stavby na jednom z výkresů, se lze domnívat, že hlavní průčelí bylo obráceno k jihu, tedy ke mlýnu. U jednoho návrhu není zadní průčelí členěné. U druhého vystupuje rizalit do něhož je včleněna kuchyně a schodiště do patra. Dle popisek místností měl být jeden pokoj bytem hostinského a tři pokoje měly sloužit k ubytování hostů.

Langrův návrh_ II přestavby hostince "Tiergartenhaus"

Architekt Langer byl ve svých návrzích průčelí hostince zřejmě inspirován klasicistní architekturou uplatňovanou v 1. polovině 19. století, zejména u staveb veřejných budov. To mu ale nebránilo začlenit do výzdoby fasády prvky klasicismu cizí. Na provozní a praktickou stránku dispozičního řešení, z dnešního pohledu jeho návrhy velký zřetel nebraly. Úzká příkrá schodiště, malá kuchyň bez zázemí, pokoje v podkroví oddělené od tanečního sálu jen dřevěnými příčkami. Na jedné straně mnohé chyby v konstrukčním zobrazení a na straně druhé kreslířská pečlivost napovídají, že Langer byl v době zpracování mladý , možná začínající architekt. Pokud bychom si dovolili spekulovat, nabízí se nám ztotožnit jej s vídeňským architektem Carl Langrem [16]. Z časového pohledu, by návrhy mohly vzniknout ve 40-tých letech 19. století. Pro profesního architekta také svědčí skutečnost, že přestavba hostince byla zřejmě provedena za lankraběnky Charlotty von Fürstenberg, která oderské panství a tím i hostinec vlastnila mezi lety 1832 až 1864. Otcem lankraběnky Charlotty von Fürstenberg rozené von Schlabrendorff byl totiž hrabě Ludwig Friedrich Wilhelm von Schlabrendorff [17], dědičný vrchní stavební ředitel Pruského Slezska a královský komoří, který měl z titulu své funkce ke stavitelům a architektům velmi blízko.

Porovnáme-li půdorysy Langrových návrhů s půdorysem skutečného stavu na třetím dochovaném výkrese, kterým je návrh na nové zastřešení hostince z roku 1898 od oderského stavitele Franze Juchelky, je zřejmé, že Langrovy návrhy přestavby hostince nebyly realizovány. Juchelkův výkres zobrazuje nejen půdorys střechy, ale také půdorys vlastní stavby. Podle návrhů Langra by hostinec měl půdorysný rozměr (bez rizalitů) cca 19,3 x 10 m, anebo cca 17 x 10 m. Skutečný stav podle zaměření Franze Juchelky však byl 22,7 x 11,45 m. Z výkresu není bohužel zřejmé, zda hostinec byl přízemní, anebo patrový. Tato otázka zůstává nezodpovězena. Podle počtu ubytovaných se však můžeme domnívat, že se jednalo stavbu patrovou.

Návrh Franze Juchelky na nové zastřešení hostince v roce 1898

Existenci hostince Tiergartenhaus potvrzují dochované historické mapy, které zobrazují i jeho situování v krajině. První znázornění je na Wielandově mapě Opavského knížectví z roku 1732. Na mapě jsou zakresleny také oderské rybníky, kromě rybníku „U dřevěného mlýna“ . Pečlivě jsou v mapě uvedeny i zájezdní hostince. Tiergartenhaus je situován mezi oderským „Dvorským rybníkem“ a „ Dlouhým rybníkem“ .

Na mapě I. vojenského mapování z let 1764 – 1873 oderské rybníky vyznačeny nejsou. Byly pravděpodobně již zrušené. Hostinec je znázorněn třemi obdélníčky, které představují tři stavby, a popiskou „W.H.“ (zkratka pro Wirthaus – česky hostinec). Stavby jsou situovány za cestou vedoucí po hrázi Oderského dvorského rybníka. Nedaleko, blíže k Odrám, je zakreslena v úvodu zmiňovaná valcha s popiskou „Walk. M.“. Všimněme si, že v době mapování vedla cesta z Oder do Vražného přes osadu Emauzy, přičemž od hostince Tiergartenhaus pokračovala do Vražného jen polní cesta, vyznačena čárkovaně.

Oblast území oderské obory Tiergarten z mapy I.vojenského mapování

Podrobnější informace získáme z map stabilního katastru pro Moravu a Slezsko z let 1824-1836. Na povinném císařském otisku mapy je hostinec vyznačen na levé straně staré cesty [18]z Oder do Vražného. Z ní odbočovala vlevo polní cesta podél strouhy po hrázi bývalého Dlouhého rybníka a před Herforthovým mlýnem („Holzmühle“) se napojila zpět na cestu do Vražného. Přístup k hostinci byl krátkou odbočkou z této polní cesty. Ze staré cesty do Vražného dále odbočovala vpravo cesta do Emauz. Hostinec je na mapě zobrazen jako větší zděná stavba nepravidelného půdorysu s dřevěným přístavkem. U hostince je zakreslena malá zelinářská zahrada. V blízkosti hostince byly na parcelách č.1757 a č.1758 další dvě zelinářské zahrady. Na parcelách bývalých rybníků (č.1708, 1709, 1762, a č.1767) byly pole a suché louky (č.1745 a č.1768). Kolem řeky Odry byly většinou mokré louky (parcely č. 1760, 1776, 1778 a další).

Oblast území oderské obory "Tiergarte" z mapy stabilního-katastru

Uvedené historické mapy se, až na mapu ze III. vojenského mapování, shodují v situování hostince Tiergartenhaus mezi dnešní Emauzský a Vraženský rybník nalevo od cesty z Oder do Vražného. Jeho přesná poloha nám, ale stále uniká. Hledání pozůstatků stavby v terénu je bezvýsledné, protože se žádné viditelné stopy nezachovaly. Nerealizované Langrovy návrhy přestavby hostince dokládají, že stavba byla pravděpodobně podsklepena a měla zděné základy. Demolice takových staveb většinou končí zasypáním sklepů a zarovnáním s terénem. Pod povrchem zůstávají nerozebrané zbytky stavebních konstrukcí, které mohou být na leteckých snímcích nepřímo rozpoznatelné. Projevem zobrazení může být odlišné zabarvení půdy dané jiným složením a jinou vlhkostí zásypu. Indikátorem je také rozdílné zbarvení a vitalita vegetace souvisle pokrývající plochu do níž byly v minulosti učiněny terénní zásahy (zasypané příkopy, zrušené cesty a pod.). S nevelkou nadějí jsme hledali starší letecké snímky. Reprodukovaný výsek z ortofotomapy je z leteckého

Oblast území oderské obory "Tiergarten" z mapy III.vojenského mapování. Hostinec Tiergartenhaus je zde uveden nesprávně na pravé straně cesty z Oder do obce Vražné

snímkování na podzim 1955. Z našeho hlediska proběhlo snímkování za velmi příznivých podmínek. Rybníky byly vypuštěné a listí ze stromů opadané. Při podrobném prohlížení snímku pozorujeme v předpokládaném místě stavby nástin kresby, která by mohla představovat obrys základů a sklepení. Dobře rozpoznatelná jsou rozhraní a tím i tvar původních parcel č. 1763, 1766 a č.1767 z mapy stabilního katastru. Ortofotosnímek z roku 1955 je přístupný na stránkách kontaminace.cenia.cz [19]spolu s aktuální ortofotomapou , topografickou mapou, mapami III. vojenského mapování a katastrálními mapami. Mapy jsou v překrývajících se vrstvách, které lze vzájemně prolínat. Program tak zajišťuje odečítání souřadnic určeného místa, což umožňuje specifikaci souřadnic zeměpisné šířky a délky „ztraceného“ hostince Tiergartenhaus :

φ = 49.6433o N , λ = 17.85056o E ( WGS 84 ).

Lokalizaci zjištěnou z předložených map jsme následně ověřili s pomocí GPS v terénu. Její správnost by mohla potvrdit archeologická sonda.

Oblast území bývalé oderské obory na leteckém snímku z roku 1955 s vyznačením hledané lokality

V přiložené turistické mapě území oderských rybníků je nalezená poloha výletního hostince Tiergartenhaus označená modrou značkou na břehu Vraženského rybníka. Blízkost naučné stezky „NS Stříbrný chodník“ pak turisty před mankovickým mostem přímo vybízí ke krátké zacházce k Vraženskému rybníku. Účastníci cyklotratrasy Odersko č.503 [20], která vede po silnici z Oder do obce Vražné, projedou přímo kolem tohoto zaniklého hostince. A zde, u odpočívadla naproti bývalého oblíbeného pohostinství i místa zábavy starých oderských soukeníků, si turisté i cyklisté mohou krátce odpočinout, obklopeni zakletými tóny starého flašinetu, které se v dávné minulosti ozývaly oderskou oborou.

 

Zpracovali:  Pavel Kašpar st. a Emil Mateiciuc

 

 

 

 

 

Turistická mapa území oderských rybníků s polohou hostince Tiergartenhaus

Použité zdroje:

Rolleder Anton: Geschichte der Stadt und des Gerichtbezirkes Odrau. Steyr 1903.

Martin Kuna a kol.: Nedestruktivní archeologie. Academia Praha, 2002.

Brzobohaty J., Drkal S.: Karolínský katastr slezský. Svazek 1, 2. Archivní správa ministerstva vnitra ČSR, 1972/1973.

Mainuš František: Vlnařství a bavlnařství na Moravě a ve Slezsku v XVIII. století. Spisy university v Brně, Filosofická fakulta, svazek 66, SPN Praha 1960.

 

 

Polní cesta na boční hrázi Vraženského rybníka. Vpravo byla odbočka k hostinci (2013)

Sčítací operáty Odry – Nové Sady, čp.80, r.1890, inv. č..1120, ev. j. 92, Soka Opava.

Sčítací operáty Odry – Nové Sady, čp.79, r.1900, inv. č..1233, ev. j. 214, Soka Opava.

Matrika O, I-O, Odry, inv. č..1070, Od I 20, ZA Opava.

Matrika Z, I-Z, Odry, inv. č.1078, Od I 27, ZA Opava.

Matrika Z, I-Z, Odry, Nové Sady, inv. č.10734, Od I 37, ZA Opava.

Matrika O, I-O, Odry, inv. č.8660, Od I 33, ZA Opava.

Heimatbrief der Stadt Odrau und Umgebubg, str.7-9, 61 / 1959.

Heimatbrief der Stadt Odrau und Umgebubg, str.2-5, 59 / 1959.

Silnice z Vražného do Oder vedená po hrázi Emauzského rybníka (2013). Na levé straně silnice je odpočivadlo, postavené proti bývalému hostinci Tiergartenhaus

Architektenlexikon Wien 1770 – 1945.

Archiv Muzejního spolku Rolleder – Odry, o.p.s.,

http://mapy.mzk.cz

http://mapy.opevneni.cz

http://kontaminace.cenia.cz

http://archivnimapy.czuk.cz

http://www.turistika.cz/mapy.

 


 

Poznámky:

Johann Roleder (*1819 Odry / †1864Odry), soukenický mistr – Odry, čp.331.

2 Aloisie Wesselsky, rozená Heger (*1863 Odry / † 1939 Odry), dcera Johanna Hegera, prožila své dětství v hostinci Tiergartenhaus v oderské oboře.

Johann Heger (*1826 Vražné / † 1876 Odry), nájemce panského hostince v oderské oboře v letech 1858 – 1876.

Tiergarten – obora, haus – dům. Hostinec byl administrativně veden v osadě Odry – Nové Sady (Neumarkt), č.p. 80.

Na oderském panství byly tři obory: Jeleni obora (Hirschgarten) v zadní části zámecké zahrady (za kostelem), Kančí obora

(Ebergarten) nad panským velkostatkem při Potoční ulici (Bergasse) a obora (Tiergarten) z části na území dřívějších a ve 20. stol. obnovených rybníků podél cesty do Vražného. Podle Karolínskeho katastru slezského bylo v roce 1722 na oderském panství 8 rybníků. Z toho tři v oderské oboře: „ oderský Dvorský rybník – Hof Teich“ (dnešní Emauzský rybník), „Dlouhý rybník – Langer Teich“ (dnešní Vraženský rybník) a rybník „U dřevěného mlýna – Teich bei Holzmühle“ (dnešní rybník Cíp). V letech 1743–1752 již nejsou uváděny žádné výnosy z oderských rybníků. Lze proto předpokládat, že v tomto období byly již rybníky zrušené.

Budova bývalého rybníka U dřevěného mlýna, později zvaného Čurdův mlýn (podle Vilibalda Čurdy majitele mlýna v letech 1946 – 1950) se nachází v blízkosti dálniční estakády.

Viktorie Heger, rozená Berndt (*1831 Odry / † 1887 Odry), dcera Josefa Berndta, soukenického mistra v Odrách.

V roce 1885 bylo v oderském berním okrese ve společenstvu textilních živností (soukeníci, punčocháři, tkalci a postřihovači) 46 členů a 37 příslušníků (pomocníci a učni).V roce 1890 z důvodu rozvoje manufakturní textilní výroby zbyli v Odrách jen tři soukeníci a jeden postřihovač. V činnosti zůstala jen jedna valcha.

Rolleder Anton: Geschichte der Stadt und des Gerichtbezirkes Odrau. Steyr 1903, strana 285.

10 Majitelé a nájemci hostince Tiergartenhaus mezi roky 1767 a 1858 nejsou známi.

11 Vojenské útvary císařko-královského polního četnictva zabezpečovaly mimo jiné také pořádkovou službu.

12 Ignatz Bruhsmann, syn Ignatze Bruhsmanna – kožešnického mistra v Odrách a Elisabeth, rozené Brustmann.

13 Karoline Bruhsmann, rozená Kohler (*1855 Odry / † ?), dcera Martina Kohlera – obchodníka se dřevem v Odrách.

14 Franz Juchelka (*1862 / †1917), významný oderský stavitel na přelomu 19. a 20. století.

15 Vídeňský sáh (Wiener Klastern) odpovídá 1,8965 m. Rakouská (vídeňská) měrná soustava platila v Rakousku do zavedení metrické soustavy v r. 1871. Ještě v době platnosti rakouské měrné soustavy bylo upuštěno od používání Vídeňského sáhu zavedením nového sáhu od r. 1816.

16 Carl Langer (*1820 / 1852 s Theresií Burghart / 1893).

17 Hrabě Ludwig Friedrich Wilhelm von Schlabrendorff a jeho manželka Maria Theresia , říšská hraběnka von Schlabrendorff byli spolumajitelé oderského panství v letech 1792 – 1830. V roce 1832 získala panství v dražbě jejich dcera Charlotta, lanhraběnka von Fürstenberg, roz. von Schlabrendorff.

18 Současnou silnici z Oder do Vražného postavil Anselmo Vanzin až v roce 1912. Využil však trasu staré cesty.

19 Mapový server České informačni agentury životniho prostředi ( CENIA ) http://kontaminace.cenia.cz

20 Cyklotrasa Odersko č.503 vede ze Starého Jičína do Krnova.

 

 

 

 


 

0.0000000000